Vážení příznivci litoměřického basketbalu,

historie našeho klubu sahá do roku 1946, kdy se v našem městě poprvé sešla parta nadšených sokolíků, kteří si začínali říkat basketbalisté. Patří jim poděkování stejně tak, jako mnoha jejich pokračovatelům, kteří přicházeli, aby postupně rozvíjeli basketbalový oddíl v tehdejším Sokole a později ve Slavoji Litoměřice jako krásný sport, který je zcela samozřejmě spojován s tradicí a historií našeho města Litoměřice.

V naší basketbalové historii existovaly slavné okamžiky, kdy jsme se stali opakovaně účastníky nejvyšší celostátní soutěže mužů. Naposledy to bylo v sezoně 1989/1990. Od té doby uplynulo již mnoho let. Litoměřický basketbal však na poli naší republiky neustoupil do pozadí. Platí to zejména o mládežnických kategoriích. Vychovat malého basketbalistu k tomu, aby se stal ligovým hráčem, je nesmírně náročný proces trvalého odříkání, přemlouvání, usměrňování a zejména trénování v dovednostech, jenž jej posunují v pomyslném žebříčku schopností stále výše, a to nejen v basketbalu, ale i v životě. V našem klubu se podařilo za těch mnoho let vychovat zejména mládežnické reprezentanty, kteří se mohli a stále mohou srovnávat s těmi nejlepšími basketbalisty svých kategorií v Evropě. Jsou to z posledního období Jan Šotnar, Martin Peterka, Jakub Kudláček, Šimon Ježek, Michal Šotnar, Štěpán Hanzlík, Pavel Grunt, Jakub Tůma. Je to známkou toho, že práce, kterou odváděli a stále odvádějí trenéři našeho klubu, je velmi kvalitní. Je však taktéž samozřejmé, že v mnohém to záleží především na vlastnostech a píli hráče samotného.

Dnešní basketbalisté jsou jiní, než tomu bylo dříve. Jejich způsob hry se změnil jak v dovednostech, tak zejména v rychlosti a houževnatosti. Vychovat 15 kvalitních hráčů pro jednu každou kategorii je téměř nemožné. Proto jsme rádi, že dlouhodobou spoluprací s ostatními kluby v Severočeské oblasti, a to zejména s ústeckou Slunetou a Teplicemi se můžeme měřit s kluby v celé republice. Náš klub se stal po zásluze Sportovním centrem Ministerstva školství mládeže a tělovýchovy a České basketbalové federace pro Ústecký kraj.

Litoměřický basketbal, tak jako většina sportů, procházel obdobími, které jej dostaly až na pomyslný konec existence. Díky často bezejmenným zachráncům se mu však podařilo dostat se do klidnějších vod, které mu umožnily postupně nabírat dech a stoupat v úspěšnosti jeho práce stále výše. Nejjednodušší činností basketbalu je hrát jej. Nejtěžší činností je vytvořit mu podmínky a organizovat jej. Proto děkujeme všem, kteří nám, výboru klubu, pomáhají, zejména potom městu Litoměřice, všem sponzorům a taktéž rodičům dětí, kteří chápou, že bez jejich laskavé pomoci bychom to měli o hodně těžší.

V závěru se sluší zmínit o funkcionářích a trenérech, kteří v klubu působili a nechali v něm i kus svého života. Zmíním se o dvou, kterým velmi děkujeme za jejich kvalitní práci. Jsou to ing. Miroslav Janošík, který převedl litoměřický basketbal přes obtížné období devadesátých let a pan Zdeněk Seidl, který trénoval basketbal dlouhých 55 let a do dnešních dní s námi sdílí radosti i strasti naší práce.

​

Ing. Josef Mayer