Od pátku 3.5. do neděle 5.5. jsme s kategorií U12 byli součástí národního festivalu v Ústí nad Labem. Je to prakticky turnaj druhé nejlepší dvanáctky týmů v republice, což nepochybně vypovídá o kvalitě soupeřů, mezi nimiž byli například Tygři Brno, Sršni Písek nebo třeba Sokol Pražský.

V naší skupině C jsme hned v prvním utkání narazili na velmi vyrovnaného soupeře Sokol Dubeč. Překvapení jejich kvalitou a agresivním pojetím hry jsme soupeři v první půli dovolili odskočit do mírného vedení. Po poločasové přestávce jsme sice přitvrdili na obou polovinách hřiště, trápila nás však úspěšnost zakončení, která nás neustále držela pozadu. Ani množství neproměněných trestných hodů nám příliš nepomohlo, takže jsme i přes bojovnost v závěru utkání odešli z prvního klání poraženi rozdílem 11 bodů (49:60).

Do druhého zápasu jsme šli na papírově silnější Tygry Brno. Kluci do utkání sice vstoupili velmi motivovaní, naše přemíra snahy však budila spíše kostrbatého dojmu, kdy jsme se snažili vše zlomit individuální hrou z driblinku bez výraznějšího pohybu míče. Zjevně zkušenější Tygři bohužel od začátku zápasu určovali tempo hry a v útoku nás k ničemu nepustili. Po celou dobu utkání byli ve vedení a i druhý soupeř tak nad námi zaslouženě zvítězil (45:72). Dvě porážky ve skupině nás odsunuli do bojů ve skupině poražených o 9.-12. místo.

V sobotu a v neděli před námi byli další tři zápasy. V tom prvním jsme šli na dobře známého soka z kraje, na kterého jsme v průběhu sezóny narazili hned třikrát, Slunetu Ústí nad Labem. Peprné derby, obohacené zvučnými fanoušky na obou stranách, bylo dalším vyrovnaným utkáním. Ostatně jako ve většině předešlých zápasů jsme ale zase naráželi na naši špatnou obranu 1v1. Soupeř naší defenzívou projížděl jako nůž máslem a my jsme tak při minimu rychlých protiútoků neustále hráli do pěti dobře postavených obránců. Ani třetí zápas nám tak nepřinesl radost z vítězství (48:61).

Ten samý den nás čekalo utkání s píseckými sršni. Od prvního rozskoku to byl nám velmi podobný soupeř ve vyrovnaném utkání. Skóre se přelévalo ze strany na stranu, takže bylo jasné, že se o vítěze bude bojovat do poslední vteřiny. Tentokrát jsme však dopláceli na množství zazděných „šoupáků“, které bylo vodou na písecký rychlý (mlýn) basketbal. Na konci třetí čtvrtiny nám soupeř odskočil na dvouciferný bodový rozdíl. Kluci však zabrali a dvěma rychlými zisky vrátili náš tým do hry. Pár minut do konce jsme byli na rozdílu pouhých tří bodů… následovalo několik minutých pokusů, chyba v útoku, proměněné trestné hody soupeře, čas utíkal a o drama bylo rozhodnuto. Písek naše minižáky bohužel v těsné koncovce přetlačil a zvítězil 63:56.

Nedělní utkání s papírově nejsilnějším soupeřem z Olomouce už bylo takové bezzubé dobývání velmi kompaktního a individuálně vyspělého týmu. V tomto utkání jsme neměli šanci na úspěch, a tak jsme po jednoznačné prohře 91:35 odjížděli z turnaje bez vítězství.

Bilance 0:5 není nic slavného... za co jsme ale moc rádi je, že jsme z pěti zápasů odehráli 3 napínavá a vyrovnaná utkání, ze kterých si naši hráči odvezli spoustu zkušeností a zážitků. Největší odměnou ale pro nás byly tváře spokojených kluků, kteří si užívali náplně turnaje a na chvilku „vykoukli“ maminkám zpod sukně a strávili hezké chvíle se svými spoluhráči!

Ahoj Slavoj